Kapela

Trio Ponk vzniklo v Brně v roce 2013 a aktuálně hraje v obsazení

Michal Krystýnek – zpěv, housle
Eduard Tomaštík – cimbál
Pavel Rajmic – kontrabas, baskytara

Moravský původ všech tří členů byl úvodním odrazovým můstkem jejich společné hudební řeči. Přestože prošli členové tria klasickým hudebním školením a posléze hraním ve folklorních kapelách moravského regionu, snaží se ve své tvorbě přiznat i další sobě vlastní hudební styly jako například rock, blues či jazz.

Všechny tyto vlivy přetavil Ponk do debutového alba Postfolklor (2015), na kterém pracuje s původní lidovou písní zcela nadžánrovým způsobem. Prostřednictvím akustických nástrojů, používaných nejčastěji v lidové moravské hudbě, vytváří osobitý ráz vstřebávající současné hudební žánry. Autorský název postfolklor jasně definuje původní kořeny kapely, a odráží záměr přetlumočit široké veřejnosti moravský folklor aktuálními prostředky.

Ponk zaujal tuzemská i zahraniční média. Postfolklor se dočkal mnoha nadšených recenzí, dva měsíce po sobě bodoval v TOP 20 World Music Charts Europe, skladby zněly na vlnách Rádia 1, Radia Wave, Proglasu, Českého rozhlasu, Deutschlandradio Kultur, maďarského Bártók Rádió i několika rádií v USA. Deska Postfolklor získala cenu Anděl 2015 v kategorii World music.

Ponk jsou také autory hudebního doprovodu k hernímu komiksu KIV. – Boží král, z produkce České televize Déčko.

Trio bylo vybráno mezi české zástupce Mezinárodní hudební konference a showcase Czech Music Crossroads konané v červenci 2016 v Ostravě, kde v konkurenci tuzemských, slovenských, polských a maďarských hudebních skupin získalo druhé místo v soutěži o nejlepší kapelu v divácké i expertní volbě.

Mezinárodní porota odborníků nominovala Ponk jako vůbec první česky zpívající kapelu k vystoupení na prestižním hudebním veletrhu WOMEX – The World Music Expo, který proběhl v říjnu 2016 v Santiago de Compostela. Ponk se prezentoval před novináři, hledači talentů, zástupci festivalů a vydavatelství z celého světa. V rámci tohoto ročníku byl jediným zástupcem střední Evropy a teprve třetím zástupcem České republiky v celé historii Womexu.

Ponk na sklonku roku 2018 vydal svou druhou desku Diedina, která byla v únoru 2019 nominována na prestižní mezinárodní ocenění Preis der deutschen Schallplattenkritik.

NAPSALI O NÁS

 

Tyden.cz

Nejlepší na debutovém albu Ponk je to, že probouzí zvědavost. Chuť poslouchat znovu a zkoumat, jak je to celé poskládané. Přemýšlet, co bude dál. Vyvolává představu otevřených vrat. A za nimi je dlouhá cesta do kraje, slibujícího skvělé zážitky i možnost nemalých překvapení. Lze si od debutu představit něco lepšího?

Petr Dorůžka, nezávislý žurnalista, expert na world music

Trojice Ponk přinesla do ustálených vod české a moravské tradiční hudby tolik potřebnou mladou krev. Morava totiž dlouhodobě postrádala – na rozdíl od hudebně spřízněného Maďarska – muzikanty s moderní vizí, což má historickou příčinu. Zatímco v Maďarsku vzniklo hnutí táncház, které bylo protestem proti folklorním megaansámblům sovětského typu, v bývalém Československu se venkovská hudba stala naopak nástrojem politické propagandy. Po 40 let platil nepsaný zákon uchovat ji za každou cenu stylově čistou a bez poskvrny. 25 let po pádu železné opony přichází generace nedotčená politickou deformací folkloru a moravská hudba, reprezentovaná triem Ponk začíná svůj druhý život.

Lee Blackstone, www.rootsworld.com)

In sum, Ponk’s Postfolklor is a wild trip of an album from a trio with enormous promise.

Ondřej Bezr, idnes.cz

Debutující moravské trio je bezesporu jedním z největších objevů roku na české scéně. Obsazení cimbál–kontrabas–housle může působit značně anachronicky, ale opak je pravdou. „Folklor je mrtev,“ píše kapela v mírně provokativním textu v bookletu. A dodává: „Toto album je poctou všemu zemřelému, neboť bez smrti není života.“

Ponk se ovšem nesnaží oživovat folklor elektrifikací nebo současnými tématy, uměle napasovanými na staré nápěvy. Staré moravské lidové písně upravuje způsobem, který se blíží postupům art rocku. Na rozdíl od jeho představitelů se však zpod prstů Ponku neplíží ušlechtilá nuda.

Antonín Kocábek, časopis Týden

Zapomeňte na laciná klišé. Tady se invenčně spojují lidová hudba s prvky blues, rocku nebo funky a zpracovávají témata známá z lidových balad.

Právo

Brněnské trio Ponk baví na albu Postfolklor neobvyklými úpravami lidových písní. Vkusně je halí do jazzových, rockových, funkových či minimalistických závojů, leckdy to vše zároveň. Vystačí přitom s tradičními nástroji.

UNI Magazine

Jsou jen tři a není přehnané říci, že domácí scéna už dlouho nezažila takové zjevení. Mají rádi folklor, používají striktně akustické nástroje, a přesto znějí naprosto současně.

jazzport.cz

…najazzlý kontrabas, poté výrazné cimbálové riffy, vyhrávky i sólo houslí až skoro acidově zabarvené; tíživá, smutkem prosáklá nálada vystihuje téma smrti navýsost sugestivně!

Lidové noviny

Muzika Ponku je natolik zábavná, virtuózní, současná a přitom navazující na lidové kořeny, že by se kapela při troše štěstí a spoustě dobré propagační práce mohla stát žádaným vývozním artiklem, po kterém by s chutí sáhly přední evropské festivaly world music.

Lidové noviny

Kontrabas v téhle „new-urbanroots-music“ s nadhledem táhne módní taneční groovy nebo temnou bluesovou linku. Housle klidně zahrají zvukově zkreslené divoké jazzrockové sólo, aby se vzápětí staly nositelem popově vstřícné melodie. A cimbál, onen ponk čili pracovní stůl kapely, proplouvá hudbou jako harmonický, rytmický i sólový nástroj naprosto nadžánrově a všežravě. Tu vytváří hypnotickou repetitivní figuru, onde snivou zvukovou mlhu. Ponk nezaostává ani ve vymýšlení neobvyklých pěveckých linek a působivých vícehlasů. Lidové zdroje textů a hudby jsou přitom vytěžovány s muzikologickou erudicí a zaranžovány se zvukovým puntičkářstvím soudobé vážné hudby.